18. rozhovor - Jaroslav Boštík

Dělal v životě leccos. Byl hrnčířem, hospodským i starostou. Dýchá pro klub a "mozek od špíny" si chodí čistit do hor. Přinášíme rozhovor s oblíbeným členem realizačního týmu mládeže MFK

Můžeš se nám představit? Jakou funkci vykonáváš v MFK a co to v základu obnáší?

Jmenuji se Jaroslav Boštík, narodil jsem se v Ústí nad Orlicí, momentálně pracuji u Správy železnic. Je mi tak akorát. V MFK jsem asistent trenéra u U17. Co to v základu obnáší? RADOST a zároveň velkou zodpovědnost.

Jsi z Libchav, což není úplně blízko Chrudimi, jak ses dostal k trénování v našem klubu? Kdo tě sem přivedl?

Abych se přiznal, nevím…, resp. jak nebo kdo si na mě v MFK vzpomněl. Ale kontaktoval mě po telefonu pan Jirka Zdražil. Po zvážení pro a proti jsem se rozhodl trenérskou nabídku v MFK akceptovat. Jelikož mám doma poklad v podobě své ženy, která mi tuto činnost posvětila, mohl jsem se touto cestou vydat. Určitě svého rozhodnutí nelituji.

Za poslední 4 roky jsi spolupracoval se čtyřmi různými trenéry, což také nebývá úplně běžné. Jsou v jejich přístupu nějaké rozdíly? Případně s kým se ti nejlépe spolupracovalo/ spolupracuje?

Ano, to je pravda. Co člověk, to originál. Každý z nás si nese různé geny. Proto jsou i různí trenéři. Všichni ale máme společný cíl, tj. předávat svoje zkušenosti dál a současně i mezi sebou, snažit se vychovávat. Přináší nám to radost i přesto, že se této činnosti věnujeme ve svém volném čase.

S předchozí otázkou souvisí také kariérní postup, kdy jsi prošel od starších žáků přes U16 až do ligové U17. Kam chceš, aby tvá kariéra dále směřovala? Jsi spokojený v našem dorostu?

Jsem nesmírně rád, že jsem měl tu možnost si projít různými kategoriemi. Jsou to pro mě neocenitelné zkušenosti. V našem dorostu jsem navýsost spokojený. Jednak jsem obklopen samými kvalitními trenéry, a hlavně úžasnými svěřenci. Každá tréninková jednotka je jiná, každý zápas je jiný a všechno tohle mě obohacuje o nové zkušenosti. S tou kariérou už je to horší, říkám to nerad, ale budu muset trénování pravděpodobně ukončit z osobních důvodů.

Tvojí velmi silnou vlastností je komunikace. Ví se o tobě, že jsi dost upovídaný a hodně svých zážitků rád předáváš dál. Jak to vnímají hráči? Můžeš se s námi o nějaký tvůj zážitek podělit?

Vím, že jsem tak trochu svůj, a chápu, že si na můj humor musí kolegové a hlavně hráči zvyknout😊. Jak to vnímají hráči: Na to se musíš zeptat jich. Věřím, že si po čase zvykli😊. Zážitků mám mnoho, ale ne všechny se dají takto prezentovat😊. Jedním z prvních, na který si vzpomínám, byl o klučinovi, který vstřelil svůj první gól, měl ohromnou radost a běžel ke mně se o ni podělit. Já jako trenér jsem tu radost sdílel s ním, a abych vyrovnal výškový rozdíl, klouzal jsem po trávníku po kolenou jemu vstříc. V zápalu emocí jsem si neuvědomil, že jsem si v ten moment „vodrovnal“ rifle. To jsou ty momenty, pro které to člověk dělá.

Dá se o tobě říci, že „vším, čím jsem byl, tím byl jsem rád“? Byl jsi hrnčířem i starostou… co jsi ještě dělal za povolání a jak na to vzpomínáš?

Říká se, že kolik jazyků ovládáš, tolikrát jsi člověkem. Myslím si, že to platí i o zaměstnání. Tím ale nechci říci, že by člověk měl měnit práci jako ponožky. Jsou to nenahraditelné zkušenosti. Člověk tím získává přehled v různých oborech a potkává se s různými typy lidí. Vyzkoušel jsem si práci jako zaměstnanec, na vedoucích postech, ale taky práci jako živnostník. Nejen, že jsem starostoval, točil na hrnčířském kruhu, ale měli jsme s manželkou i hospůdku. Některá zaměstnání mě dostávala do stresových situací, a ty, jak známo, lidskému organismu škodí. Například když už v pondělí člověk myslí na pátek a víkend si kazí myšlenkami, že už bude pondělí…toto je již pomyslný zvednutý prst. Byl jsem v situaci, kdy jsem ráno tvořil v keramické dílně, odpoledne jel na trénink a po něm obsluhovat do hospůdky. Takto se to opakovalo den co den…Samozřejmě si tělo řeklo dost a skončil jsem na kapačkách. Musel jsem dospět k tomu, že hmotné statky nejsou všechno, naučil jsem se radovat z každého dne, každý den prožívat, a ne ho jen odžít.

Je něco, co ti doba covidu dala nebo vzala? Co jsi říkal na dva roky covidové pohromy a jak se podle tebe podepsal na fotbale, hráčích a nás všech?

Aniž bych v té době tušil, že přijde covid a s ním i lockdown, jsem ukončil zmíněné profese – keramiku a hospůdku, což by pro mě znamenalo v té době nulové zisky. Dnes to vidím tak, že to byla dobrá volba. Tato nešťastná doba bohužel ukázala, jak silná jsou média, která dokážou člověku ovlivňovat myšlení, na což naše rodina reagovala tím, že přestala sledovat televizi, i číst zprávy na Seznamu. Díky tomu nám bylo „dobře“. Snad nikdy jsme neseděli tolikrát pohromadě na zahradě při grilování a snad nikdy jsme nehráli tolikrát společenské hry. Do dneška nepochopím, proč se nemohlo ven do přírody, proč měly děti zakázán pohyb venku a když už poté mohly ven, tak se musely pohybovat jen se zakrytými ústy. To mi hlava nebrala. Je jasné, že to mělo neblahý dopad na vývoj dětí. Navíc si myslím, že tato doba rozdělila společnost, což taky není dobře. Doufám, že tato situace už nenastane a zase se budeme moci bez problémů volně pohybovat jak v přírodě, tak po světě, sportovat, setkávat se se svými blízkými a naplno si užívat svobody.

Co rád děláš, když nejsi ani v práci, ani na fotbale? Jaké máš koníčky, jak se odreaguješ? Nosíš dlouhé vlasy, posloucháš například rockovou hudbu? Do telefonu ses rozpovídal o cestování, můžeš prozradit víc? Před časem jsme měli debatu o obrazech a umění, ale přehled máš i o dalších tématech.

Byly časy, jak jsem se zmiňoval, že jsem byl jen v práci nebo na fotbale, a na mé koníčky nezbylo mnoho času. Když nějaký čas vyšetřím, věnuji ho přírodě, zejména provozováním turistiky nebo chůzí nordic walking. Mojí srdcovou záležitostí jsou hory v jakémkoliv ročním období. Jak já říkám: „Očisti mozek od špíny.“. Stačí i malá procházka přírodou. Rád bych se časem vrátil k malování, neříkám, že jsem umělec, ale baví mě to. A proč mám dlouhé vlasy? Asi proto, že mám štěstí, že mně ještě nepadají😊, jako některým…😊. Hlavně, jak ses zmínil, mám rád trochu ostřejší, no spíše hodně „vostrou“ hudbu. Přesněji řečeno metalovou.

Děkujeme za rozhovor: Tomáš Poborský a Tomáš Sochor - PR úsek mládeže